Kabinety kuriozit
V raném novověku vznikaly tzv. kabinety kuriozit — komory plné přírodnin, artefaktů a zvláštností z cest. Sbírka byla mapou světa v malém: minerály vedle medailí, mušle vedle mechanických hraček. Majitel ukazoval vzdělanost i dosah svého vlivu.
Z těchto soukromých světů později vyrůstala muzea. Co bylo kdysi výsadou dvorů a učenců, se postupně otevíralo veřejnosti — a měnilo se i to, co se považovalo za hodné uchování.
Od aristokracie k měšťanskému vkusu
V 18. a 19. století se sběratelství rozšířilo mezi měšťanstvo. Nábytek, porcelán, hodiny nebo obrazy nebyly jen ozdobou salonu; byly znakem příslušnosti ke kultuře, která si váží historie a řemesla. Vznikaly aukce, antikvariáty a odborná literatura.
S průmyslovou výrobou se zároveň začalo ostřeji rozlišovat mezi „starým“ a „novým“ — a právě staré, ručně dělané věci získaly nový lesk jako protiklad k sériové produkci.
Dvacáté století a dál
Ve 20. století se sběratelství rozvětvilo: vedle klasických starožitností se objevuje zájem o design, reklamu, každodenní předměty i „vintage“ z nedávné minulosti. Hranice se posouvají — sbírá se to, co má osobní nebo kulturní význam, nejen to, co je staré sto let.
Dnes je historie sběratelství příběhem o pozornosti: o tom, že některé věci stojí za to zachovat, prohlížet a vyprávět dál — i bez ambice vlastnit celý kabinet.